"Kanadský norník"
... přesně tak mi byl představen Eduard, plným jménem Matějíček, ačkoli dnes jej lze oslovovat i jako Eduard Wichta. Nemusím snad vysvětlovat, jak podezřelé mi bylo ono neznámé plemeno "norníků", ale bylo z daleké ciziny, tak proč vlastně ne. Eda samozřejmě není žádný zhýčkaný cizinec, naopak, chová se jako správný český "čokl" a tím si získal nejen mě, ale vlastně každého, kdo měl tu čest se s ním osobně seznámit.
Eduard "Matějíček" Wichta je velký cestovatel...
... a jako každý správný cestovatel vlastní svůj pas znějící na toto neobvyklé jméno. Co vám budu povídat, cestování s ním nikdy není žádná nuda a co se týče "stopu", pak mám pro vás jedno velké zjištění - od časů kdy se spolu s námi poflakuje Evropou, nečekáme na "stop" déle než 1/2 hodiny, ale o tom už více zde .
"Mořské prasátko"
... tohle zvířátko čekalo v ZooButiku na to, až si jej tam vyhlédne váš soused, chovatel hadů a jinak typický volič ODS (slušným chovatelům hadů se tímto omlouvám)... tak tomu opravdu bylo, neb navštívil jsem prodejnu několik dní před samotným nákupem a vyhlédl si jedno neduživé rozčepýřené morče, to ovšem, jak sami tušíte, v den zamýšleného pořízení, bylo již několik hodin v zažívacím traktu sousedovic miláčka. Neduživých "mořských prasátek" však zbylo několik a já se jednoho s radostí ujal - dostalo jméno Rudolf v domění, že jde zcela určitě o chlapíka... Ruda začal nabírat a během několika málo týdnů se přehoupl přes kilo čisté váhy a tehdy se to provalilo - Ruda nebyl Rudolf, ale Rudolfína a tak dnes máme doma Královnu, nenáročné "prasátko" co jen papá a papá a papá... a když náhodou není co, tak si zakvíká a pak zase papá...