... na kole, pěšky, vlakem, letadlem, stopem i autobusem - tak cestujeme, tak hledáme a nelézáme ...
Po neuvěřitelně náročných devatenácti letech nechtěného soužitín s cikány, konečně BYDLÍME ... nezbylo nám, než se zadlužit a přestěhovat se na kraj Budějovic - to v zoufalé snaze zachovat si zbytek zdraví, rozumu a důstojnosti.
Nahlédněte - FotoGalerie (2006)
Aktualizováno - FotoGalerie 2 (2008)
Pracovní zaneprázdnění nám dovolilo letos trávit dovolenou pouze v Česku a navíc až po "prázdninách". Tentokráte bylo zvoleno místo, které je mnohými považováno za jednu z nejhezčích lokalit v Čechách. Plán začal hledáním kempu na internetu, zvolil jsem kemp v Jetřichovicích, stačilo se sbalit, vzít Edu s náhubkem a vyrazit vstříc novým zážitků. Letošní léto neslibovalo nijak zázračné počasí a nebyl tedy důvod předpokládat, že by tomu mělo být v září jinak. Na místo určení jsme po běžných peripetiích dorazili v podvečer - kemp byl sice otevřený, ale naprosto prázdný, správce nikde a tak jsme se utábořili nad kempem (Pozor:všude je přísně zakázáno stanovat mimo vyhrazená místa), kde jak jsme se později dozvěděli, se opravdu stanuje. Bylo jen potřeba najít místo tak, abychom se neváleli v odpadcích. Během noci jemně sprchlo. Ráno jsem nás šel přihlásit - člověk sedící za počítačem a "pařící" nějakou hru byl z naší přítomnosti vysloveně otráven, nicméně nás zaregistroval a samozřejmě skásnul. Bylo potřeba ještě doladit naše místo ke stanování, prvním z požadavků bylo, abychom se nemuseli příliš strachovat o stan a těch pár drobností v něm, žádali jsme možnost přesídlit k chatkám, které se nacházeli oproti místu na stanování aspoň přímo v oploceném areálu. Ze strany provozovatele byla ochota k tomuto kroku nulová, prý je čerstvě posekáno, až poukázáním na zoufale zaneřáděné místo ke stanování nám bylo dovoleno skrčit se někde v koutku areálu u plotu a pod stromy, což jsme s povděkem přijali. Ačkoli se kemp na internetu prezentuje s celoročním provozem, restaurace byla samozřejmě zavřená. Jediné otevřené místo byly toalety, po jejich první návštěvě bylo jasno proč, větralo se. Kemp má na svém pozemku nespočet chatek, jde evidentně o nějakou bývalou "závodní zotavovnu", ale popravdě neumím si moc dobře představit plný kemp a kapacitu a stav záchodů během sezóny. Během dne k našemu údivu dorazila nějaká dívčí škola, která nakonec v kempu strávila pět dní a díky níž se otevřeli dveře i zdejší restaurace. Počasí bylo všelijaké, přesto jsme se jali na mapě vyhledat první místa k poznávání. Přiznávám bez mučení, Hřensko je opravdu nádherné místo, ačkoli se na mapě zdá, že všechna místa jsou snadno dostupná pěšky, navíc během jediného dne, není tomu tak. Stezky jsou kvalitní, dobře značené, středně náročné a téměř vždy mimo civilizaci. Opravdu jedinečným zážitkem je výstup na "Pravčickou bránu". Poznatky z tohoto místa shrnu do několika slov. Pokud jste občanem ČR, pak počítejte s menší ochotou téměř při čemkoli (jde si zvyknout), doporučuji si najít nějaký hotýlek či podnájem, kempy jsou jako ostatně ne většině našeho uzemí v hrozném stavu, zázemí úděsné a ceny neodpovídající "kvalitě". Trpíte-li strachem z výšek, Hřensko celkem určitě navštivte pouze jako cykloturista. Závěrem - bylo zde i přes plačtivé počasí nádherně, možná k tomu přispělo i to, že jsme místo navštívili mimo hlavní sezónu, což nám nakonec bylo z několika míst potvrzeno. - FotoGalerie
Třetím rokem se nám nabízí místo k odpočinku bez stresů, daleko od civilizace, tak jak je to jen vůbec v Česku možné. Dovolím si trochu poezie - místo, kde se zastavil čas, kde se roční období střídají trochu jinak, než jak jsem si zvykl, místo, kam nedoléhá zvuk automobilů, kam nikdo ani nezabloudí, místo kde se téměř vše podřizuje vůli přirodě... FotoGalerie
Člověk by ani nevěřil, že je to v Česku možné - při toulkách krajinou jsem jemu podobné místo nalezl snad jen ve Šluknovském výběžku, ale sotva padesát kilometrů od Českých Budějovic lze nalézt neuvěřitelnou oázu klidu a pohody. Jak je tohle vůbec možné? Snadno - nacházíme se v oblasti, která byla po staletí a ještě v době nedávné obývána německou menšinou, povětšinou zemědělců a lesních dělníků, které po roce 1945 postihl osud nucených vysídlenců. Na uvedené mapě se nachází přehled zaniklých osad a vesnic tkzv. "Sudet" (*). Po valné většině z nich již dnes nenaleznete ani té nejmenší památky, zřídka kdy lze narazit v neprostupném lese na mýtinku, kde do nebes trčí torzo zdí domů a zřícených krovů. Ještě v šedesátých letech minulého století bylo možno v pohraničí nalézt rozpadající-se opuštěná stavení ba i celé vesnice, které právě včas, pro své víkendové odpočinky zachránilo nespočet "lufťáků" z měst. Jedním z nich je i ono námi navštěvované místo. Nevím o něm zhola nic a veškerý jeho další příběh, který nevyprávím, se zrodil pouze v mé hlavě a v ní si jej také do nekonečna promítám.
(*) Navštěvujete-li i vy podobná místa o nichž nevíte zhola nic, která vám zůstávají skrytá ve své minulosti - možná podhalíte roušku jejich tajemství právě zde.
Navštívit Polsko jako turista a navíc vlakem, to vyžaduje hodně sebezapření, ovšem nakonec korunováno zažitkem na zbytek života. Cestovat Polskem ve vlaku je myslím i nad síly každého, který kdy rád vlakem cestoval. Vyrazit napříč touto zemí je hazard se zdravím psychickým i fyzickým. Nás čekala cesta od hranic Česka, přes Vroclav (Wroclaw) až do Gdaňska (Gdansk). Vlak jel durch, jen ve Vroclavi s jedením přestupem. Souprava měřila možná kilometr, možná dva, přesto bylo v každé chodbičce, v každém kupé naprosto plno. Lidé se na místech sezení střídali s lidma co hodinu či dvě doposud trpělivě stáli, ve vlaku však vládla dobrá a vstřícná nálada. V průběhu oněch cca devíti hodin cestování jsme se naučili polsky a pomalu začali chápat mentalitu lidí této obrovské země. V následujících dvou týdnech kdy jsme ještě navštívili Varšavu (Warszawa), Krakov a Osvětim (Auswitz), se nám lecco z toho - co bylo v onom vlaku vypozorováno - ještě hodilo. To je prostě Polsko - zajímavá země, stojí za to ji navštívit. - FotoGalerie
Vybaveni předsudky, cca 130 "ojry" v hotovosti vyrážíme směr Drážďany - Berlín - to navíc "stopem" se psem a s bágly. Udivené pohledy řidičů naznačují, že způsob dopravy není tím, s čím se na zdejších silnicích běžně setkávají. Zvednutý palec s nataženou rukou způsobuje rozpaky, které ovšem během následujícího týdne vedou k tomu, že na silnici nečekáme déle než čtvrt hodiny, soukáme se do Saabů, Bavoráků a malých Pand a spokojeně pendlujeme Dresden-Berlin a zpět. Snad všude jsme přijímáni naprosto bez problému se snahou nám pomoci při nalézání toho, co zrovna potřebujeme. Pomalu ztrácíme pocit malosti, respekt z neznámého prostředí podpořený předsudky je v nenávratnu a cítíme, že v téhle zemi by se dalo nejspíš žít. Německo je velká, bohatá a neuvěřitelně svobodná země - stačí mít otevřené oči, chuť pozměnit vlastní pokřivené vnímání a bezestrachu užít vše, co se nabízí - bezpochyb to platí pro místa, která jsme navštívili. - FotoGalerie
Připravuje se - FotoGalerie
Připravuje se - FotoGalerie
Připravuje se - FotoGalerie
Připravuje se - FotoGalerie